Jak je těžké odpustit, když se nás někdo třeba jen nevědomě, nepatřičně dotkne nebo když nám někdo ublíží. Čím těžší situace vyvstává, tím víc bývá člověk v postoji vzdoru a nenávisti, kterou dokáže živit a kolem sebe šířit mnohdy i řadu let, a někdy ji předává i dalším generacím.
A slovo odpuštění vůbec nenachází prostor, protože odpuštění a usmíření je zde tak často považováno za slabost a prohru. I naši bratři při vyvražďování u Panny Marie Sněžné mohli ve slabosti a v ohrožení, ve kterém byli, s nenávistí proklít své vrahy a všechny, kdo byli zapojeni do barbarského rabování. Žádný z nich se však nesnížil k tomu, aby zlo oplácel zlem. Ze svědectví, které vydávali očití svědkové tragických událostí, a možná i ze svědectví samotných vrahů víme, že se bratři až do posledních chvil úpěnlivě modlili k Bohu, aby měli sílu přijmout násilnou smrt. Věděli, že skrze ni setkají se samotným Ježíšem, který je převede do svého věčného království.
Odpouštět je mnohdy velmi náročné a dorůst do odpuštění je složitý proces, který potřebuje svůj čas. Dnešní den přípravy na blahořečení můžete posvětit následující modlitbou.
Nebeský Otče, děkujeme ti, že jsi posiloval víru svých věrných služebníků Bedřicha a druhů, aby až do posledního okamžiku svého života pouze láskou a odpouštěním čelili zuřící přesile, a dej, abychom se i my po jejich příkladu učili vzájemným odpouštěním šířit Kristův pokoj do našich rodin i do celé společnosti. prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.